Existuje tradiční dělení jazyka na oblasti listening, grammar, speaking,... Všichni to dobře známe. Takové rozdělení není špatné. Naopak. Pomáhá nám orientovat se v tom, z čeho se jazyk skládá, a vytváří společný jazyk pro učitele, autory učebnic i studenty. Slouží jako orientace v jazykových oblastech, bez které by nebylo možné sledovat pokrok.
Ale ve chvíli, kdy se jdu učit a řeknu si "Dnes se budu učit poslech", co to ve skutečnosti znamená?
Kategorie používané k popisu jazyka nemusí být stejné jako kategorie, které nejlépe popisují samotné učení. Vyhledám si online procvičování pomocí kategorie "poslech, listening", nebo vyberu takovou část mého pracovního materiálu. Možná si také pustím podcast. Možná si najdu zajímavé video.
Co to znamená dál? Slovo listening v sobě skrývá desítky různých aktivit. Můžu si nahrávku poslechnout jednou pro celkové porozumění. Můžu se k ní vrátit několikrát a pokaždé si všímat něčeho jiného. Můžu poslouchat a současně číst přepis. Můžu poslouchat bez textu a psát si informace, které jsem s jistotou zaslechla a pak porovnat s přepisem. Můžu si vybranou část přepsat, opakovat po mluvčím, využít shadowing nebo obsah shrnout vlastními slovy.
Navíc, během takové práce s poslechovou stopou se objevují další jazykové prvky — nová slovní zásoba, gramatické vzory, výslovnost nebo zajímavé fráze. To už jsme se docela vzdálili od naší původní kategorie.
Poslech (Listening)
Poslech není jedna aktivita.
Může zahrnovat například:
- poslech pro hlavní myšlenku
- opakovaný poslech stejného obsahu
- poslech s přepisem
- poslech bez přepisu
- porovnávání poslechu a textu
- přepisování krátké části nahrávky
- shadowing (opakování po mluvčím)
Čtení (Reading)
Čtení může znamenat:
- rychlé přečtení pro získání přehledu
- detailní studium krátkého úseku
- opakované čtení stejného textu
- hledání klíčových informací
- označování zajímavých vět
- vyhledávání nových slov
Podobné je to i s dalšími oblastmi.
Když si tedy konečně sednu k učení a rozhodnu se, že dnes využiju nějakou poslechovou nahrávku, vyberu si konkrétní aktivitu: poslouchám a zároveň čtu přepis nahrávky, zaznamenávám si nová slova nebo fráze konkrétním symbolem a zároveň rychle podtrhávám části, které jsem nezachytila s velkou přesností, nebo ty části, které bych pravděpodobně přeslechla.
Ve skutečnosti se nakonec neučíme "poslech", "gramatiku".
Učíme se prostřednictvím konkrétních činností, které pod tyto kategorie spadají. Z pohledu procesu učení jde o mnoho různých strategií.
Jak moc jsou nám tedy tyto kategorie užitečné?
Pokud se učím dlouhodobě, je to užitečný přehled toho, na kterých oblastech jazyka pracuji. Vyvaruji se situace, že by výrazně převažovala pouze jedna oblast.
Mnohem zásadnější je ale otázka:
Co s tímto obsahem dělám?
Jak si všímám nových věcí?
Jak se k nim vracím?
Jak je používám?
"Dělat poslech" neznamená nic jiného, než jen vybranou oblast. Při metodě shadowing se ale odehrává většina mé vlastní práce, která vede k dlouhodobému pokroku.